ENTENTÝKY, DVA ŠPALÍKY, POLETÍME DO AFRIKY...

V létě 2007 jsme si na výtvarném táboře Motyčkovic kliky tak trošku odskočili do Afriky. S dětmi jsme za pomoci kartonů, novin, lepidla a barev vytvořili nádherně plastické masky kmenových šamanů.

Protože už je to dlouho, tak jsem se k tomuto tématu v keramice s dětmi zase vrátila. Tentokrát jsme  netvořili z kartonů, ale z hlíny. Každá maska musela mít silné a plné rty, výrazný nos a pořádné uši!

Dětem při jejich tvoření zase pomáhali rodiče - ono vyválet pořádně velký a silný plát hlíny dá pořádnou fušku. A tak své svaly zapojili tatínkové i maminky, já jsem si půjčila syna od kolegyně a všichni jsme se pustili do práce. Tentokrát to ale nebyl šaman, tentokrát jsme vytvářeli masku náčelníka.

A přirozeně také bojovníka. A každý bojovník musí mít to správné válečené malování. To jsme krásně zvládli za pomocí prstů a barevných engob. I když vypadá maska podivně žlutě, nebojte se,  po vypálení bude černošská tvář červeno hnědá.

Aby mu to slušelo, potřebuje také pořádné barevné naušnice. No a výsledek po konečných úpravách? Prostě skvost!

 

ZAMYŠLENÍ PŘI ZAMRAČENÉM ÚTERKU

Nemám ráda takové ty prezentace, co se mi půl hodiny otevírají v počítači a potom se zasekávají. Přišla mi jedna taková plná krásných labutí, pod obrázky mělo údajně běžet "Labutí jezero" od Čajkovského (ale neběželo), ale přeci jen jsem si ten text přečetla. Už jsem ho kdysi četla, ale je podle mého názoru prostě úžasný a tak ho nepřeposílám, jak se po mě v závěru prezentace chtělo, ale nabízím vám ho touto formou. Je to moudrost jedné dámy, posbíraná během jejího novinářského života, a já jí za její postřehy moc děkuji.

 

Dívej se, naslouchej a obdivuj.

Život není férový, ale pořád je dobrý. Je však příliš krátký na to, abychom ztráceli čas nenávistí.

Až budeš nemocen, tvá práce se o tebe nepostará.Tvá rodina a tví přátelé ano. Stále s nimi udržuj spojení.

Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas i s tím, s čím nesouhlasíš.

Plač s někým. Je to mnohem léčivější než plakat o samotě.

Když jde o čokoládu, odpor je marný.

Usmiř se s minulostí, aby ti nekazila přítomnost.

Neporovnávej svůj život s jinými. Nemáš představu čím vším si museli projít.

Jestliže vztah má být tajný, raději se mu vyhni.

Zbav se všeho, co není užitečné, krásné nebo radostné.

Dýchej zhluboka, uklidňuje to myšlenky.

Co tě nezabije, to tě posílí.

Nikdy není pozdě na to mít šťastné dětství. Ale to druhé záleží jen na tobě, na nikom jiném.

Když jsi na pochybách nebo v nejistotě, jen se neboj udělat další krůček.

Vždycky zvol život.

Vše se může změnit mrknutím oka.

Buď výstřední dnes. Nečekej na stáří, abys oblékl purpur.

Neber se tak vážně, nikdo jiný to taky nedělá.

Jdi ven každý den: všude tě čekají zázraky.

Moje kamarádka vloni potkala takovýhle zázrak. Jak tak na něj koukám, vypadá jako anděl (dokud neotevře zobák).  Tak buďte pořád připraveni uvidět zázraky. Ony tu kolem nás jsou a čekají jen na to, až jim budeme věnovat pozornost.

Mozek je nejdůležitější sexuální orgán.

Nikdo nenese odpovědnost za tvé štěstí – jen ty sám.

Při každé „katastrofě“ se ptej, jaký význam to pro tebe bude mít za pět let.

Odpusť každému všechno.

Když přijde na to, jít za tím, co (nebo koho) máš rád, „ne“ neber jako odpověď.

Čas vše zhojí. Dej času čas.

Ať je situace jak chce dobrá nebo špatná, změní se.

Začni šetřit na důchod už od první výplaty.

Přípravy přeháněj, ale pak jdi s proudem.

Je v pořádku být někdy naštvaný na boha. On to vezme.

Zestárnout je lepší alternativa, než zemřít mladý.

Je v pořádku dovolit svým dětem, aby tě viděly plakat.

Tvé děti budou mít jen jedno dětství.

Kdybychom sebrali své problémy na jednu hromadu a pak se podívali na haldy těch ostatních, raději si necháme ty své.

Závist je ztráta času. Vše, co potřebuješ, už máš.

To nejlepší je právě teď...

Bez ohledu na to, jak se cítíš, vyšňoř se a ukaž se světu.

Dávej!

Bůh tě miluje proto, že je Bohem. Ne proto, co jsi udělal nebo neudělal.

pozn.: Vím, že jsem se nezeptala, jestli smím použít tvoje fotografie, ale nějak jsem si nedovedla představit žádné jiné, které by sem pasovaly. Tak se dodačně ptám: "Můžu, Dájo?" ...a doufám, že nebudeš proti.

JSEM PATRIOT aneb LIBEREC V KRABICI

Jak už jsem uvedla v profilu, jsem liberecký patriot. Vůbec si nedokážu představit, že bych žila někde, kde nejsou ze všech stran hory. A kde není důvod nadávat na počasí.

O prázdninách mi neběží žádné kroužky a tak listuji pamětí a vracím se k projektům, které jsem měla ráda. A Liberec, směstnaný do krabice, to byla přímo srdcová záležitost.
S dětmi jsme si popovídali o tom, co všechno můžou v našem městě vidět, co je pro ně typické, co se jim tu líbí. A výsledkem byly kopce, stromy, domy, letadla, auta, tramvaje a autobusy a - samozřejmě - Ještěd.

Překvapivě jsou všechny ty naše Liberce slunné, ani v jednom neprší nebo nesněží. Je to prostě naše vysněné město.