NAŠE CESTA KOLEM SVĚTA - za 6 dní!!!

O prázdninách se cestuje a poznávají se cizí kraje. My jsme nemohli zůstat pozadu a tak jsme se s maminkami a dětmi vydali rovnou na pořádnou cestu kolem světa. A neměli jsme na to osmdesát dní, museli jsme to stihnout už za  necelý týden!

Na cestu jsme vyrazili balónem, abychom svět viděli z pořádné výšky.

V každém světadíle jsme si vyzkoušeli i nějaké to typické oblečení. Tak se podívejte, jak nám to slušelo v Asii.

Z Asie nás vítr zavál k pólu. Mysleli jsme si, že jižnímu, ale nakonec jsme asi byli spíš v Arktidě, v Antarktidě přece nejsou iglů. Vypadá to, že s globálním oteplováním je to opravdu vážné - no posuďte sami, zvládli jsme to tam v tričku s krátkým rukávem!

Z posledních zbytků sněhu jsme si uplácali kouličky a dali jsme si pořádnou koulovanou!

 

A teď rychle do pořádného tepla! Hurá do Afriky, mezi divou zvěř a domorodce! Zahráli jsme si na slavné lovce - Pampalini nám byl vzorem - a hledali jsme lva. Docela nás překvapilo, když jsme potkali několik tygrů. Zřejmě uprchli z nějaké ZOO nebo z cirkusu.

A hurá do Ameriky! Stavili jsme se jen na severu, potkali jsme krásné indiány a pár pořádně drsných kovbojů. Naštěstí jsme se na tom divokém západě nepřipletli k žádné přestřelce ani k přepadení dostavníku. Mezi indiány a kovboji panovala pohoda, válečná sekera byla zakopána a tak nic nehrozilo ani nám.

Než se vypravíme na cestu domů, tak ještě na skok k protinožcům. Maorové mají úžasné tetování a představte si to, vyplazování jazyka u nich patří k bontonu!

A teď honem domů a fotky z cest zapracovat do speciálního kalendáře. A kam se vypravíme za rok?

KALENDÁŘ aneb druhý život starého mandlu

Vždycky jsem toužila po grafickém lisu. Nejsem odborníkem na žádné grafické techniky, ale tisk zase o něco rozšiřuje naše výtvarné možnosti. A tak jsem s nadšením skočila po starém mandlu, který k babičce přivezl můj bratr, jako že třeba jednou něco... Ne ne, ten byl hned můj. Zbývalo jen donutit ho, aby vymyslel, jak mi z něho udělá ten vytoužený lis. Dalo to přemlouvání, ale potom během deseti minut vymyslel, jak z těch nádherných dřevěných válců a mohutných ozubených kol udělat přesně to, co potřebuji. A já jsem mohla začít vymýšlet tvorbu na výtvarný tábor.

Téma na mě vyskočilo z jedné Nohavicovy písničky -V MOŘI JE MÍSTA DOST! A tak jsme s dětmi za pomoci vrstvené koláže vytvořili nádherně plastický podmořský svět, plný neznámých rostlin a pitoreskních živočichů. Aby  všechny ty potvory pořádně vynikly, tiskli jsme je na čtvrtku velikosti A2.

Na koláže bylo potřeba naválet různé barvy, udělat modré moře a zelené rostliny a hlavně různobarevné pestré ryby.

 

Ryb bylo zapotřebí opravdu hodně a tak jsme si je mezi sebou půjčovali.

Koláž jsme vytiskli dvakrát. Děti si tak odnášely velký obraz a druhý tisk jsme rozstříhali na čtverce a použili jako ilustrace ke kalendáři.

 Každý kalendář potřeboval nějakou titulní stranu - to byla další práce pro nás i pro náš lis.

Potom už si děti museli "jen" určit, jaký podkladový papír a který obrázek přijde ke kterému měsíci. Někteří to prostě vzali namátkou a už lepili,

ale pro jiné to bylo těžké rozhodování. Věnovali výběru spoustu času a vyzkoušeli spoustu variant, než byli spokojení. No uznejte, k prosinci se přece nehodí oranžová a ke květnu hnědá! Ze všech dětí jedině Péťa může říct, že je kalendář jeho vlastní práce od A do Z. Ta vytrvalost a pečlivost si zaslouží potlesk.

I na titulní stranu jsme si rybičky navzájem půjčovali. A je vidět, že každý má rád jiné barvy. Tak je tu stejná ryba v několika barevných variantách.

Výsledek našeho snažení je prostě skvostný. Ještě do konce srpna nám tento "školní" kalendář platí, potom si ale budeme muset vyrobit nový. No, už se na tom pracuje. Ale o tom zase někdy příště.

A starý mandl už si masíruje svaly, čeká ho totiž spousta práce před Vánoci, bude tisknout vánoční pohledy.