Kdysi jsem opravovala malby na truhlách a skříních a po dlouhé době mě oslovili z jednoho penzionku v Lužických horách, abych se k tomu ještě na chvilku vrátila - abych jim pomohla upravit stoly a lavice v jídelně tak, aby se hodily k interiéru roubené chalupy.
Práce je to pěkná, jen to množství mě drtilo - občas mi ty srovnané lavice připomínaly lavice v kostele - a kolikrát jsem se i modlila, aby mě ten kříž už konečně přestal bolet.
Pár týdnů to u bráchy v dílně vypadalo jako u šílených vyznavačů šmoulů a já po osmi hodinách malování řvala spolu s Gargamelem: "nenávidím šmouly!" A taky "nenávidím růže..."
Ale když jsem pak viděla stoly a lavice přímo v penzionku, pohladilo mě to po duši.
A taky se u mě přiučil synovec a pustil se do vlastní originální tvorby.
