Medvěd hledá na zimu naducanou peřinu

Motivací pro poslední podzimní výtvarku mi byla moje říkanka o medvědovi:

Medvěd hledá na zimu 

naducanou peřinu.

Všude vidí listí, trávu,

kampak jenom složí hlavu?

Na měkkém polštáři z listí

do jara se v klidu vyspí.

Ovšem jak udělat pro medvěda pěkný pelíšek? My jsme zvolili metodu roztírání temperových barev špachtlí. Na základ jsme použili jen hnědou a černou, aby byl tmavý jako zem v lese.
Protože jsme chtěli, aby obrázek nepůsobil temně a byly v něm také podzimní barvy, natupovali jsme javorové a dubové listy houbičkami na červeno, žluto, oranožovo nebo zeleno a otiskali jsme je do hnědého základu.

 Brloh nám musel uschnout, tak jsme ho odložili a pustili se do papíru, ze kterého bude příště medvěd. Použili jsme zase jen hnědou a černou temperu, jen jsme ji tentokrát na čtvrtku tiskali rozpůlenou houbičkou na nádobí. Oba papíry nám do další hodiny krásně uschly a my jsme se mohli vrhnout na toho medvěda.

Na připravenou čtvrtku děti nakreslily medvěda černou lihovou fixou (kdyby šlo o starší děti, tak bych je nechala kreslit špejlí, namočenou do tuše). 

 Za pomoci maminek potom děti vytrhaly svého medvěda a nalepily ho do jeho pelíšku. Potom už jen vybraly místo, kde mu to bude na výstavě nejvíc slušet.

Medvěd už spí, zima může přijít!

Tajemný hluboký vesmír

To, že vesmír ukrývá mnohá tajemství, samozřejmě víme všichni. A to, že v něm najdeme nejrůznější planety, které mají zdálky všelijaké barvy, to víme také. A to, že je snadné a zábavné si je vytvořit, to už vědí i děti z mých kroužků.

Původně jsem vlastně chtěla jen tak míchat barvy a nechat děti vyzkoušet, jakými kombinacemi vzniká třeba zelená nebo oranžová, ale potom jsem někde na netu narazila na upgrade této techniky a zázrak byl na světě.

Protože taková tempera, prosvícená skrze okno, to je přeci paráda. A tak jsme do obyčejných eurodesek nakapali barvu, desky zalepili, aby nevytekla a potom už jen matlali a patlali a míchali a honili barvy sem a tam. Když už nás to přestávalo bavit, vystřihli jsme v černém papíře kulatou díru a přilepili ho na eurodesky.

Potom už jsme jen vše zavěsili do okna a kochali se výhledem. Prostě nádhera. Samozřejmě, že se staršími dětmi bychom si takhle mohli udělat celou oblohu, planety a hvězdy různých velikostí, bílou barvou docákat maličké hvězdičky, fixírkou hvězdnou mlhovinu, ale pro nás, maláčky, byly vrcholným výkonem samotné planety.

 

Hmyzáci a jejich domov

Letos nějak moc slyším o tom, kolik ubylo hmyzu. Na naší zahradě to i vidím, levandule, která byla každý rok obsypaná motýly a čmeláky, letos hostí jen tři bělásky a nikoho jiného. Pokusili jsme se u nás na kroužku tu hmyzí říši trošku obohatit a také ukázat dětem, co brouci a mušky a včelky a vosičky a ostatní hmyzáčci k životu nutně potřebují.

Základní zelenou barvu na louku si děti musely namíchat.
Potom velkou plochu balicího papíru potiskaly a pomalovaly pomocí houbiček, štětců i rukou.









Aby nebyla plocha jen zelená a aby měli hmyzáci co jíst, musela nám louka rozkvést. K tomu nám posloužil barevný papír. Děti z něj natrhaly malé kousíčky, které potom na louku nalepily.

Když byl hotov domov pro hmyz i s plnou penzí, děti se vrhly na výrobu samotných broučků, berušek, vos a jiných fantastických druhů hmyzu.

Jako základ jim posloužilo březové kolečko a potom už jen samý papír, papír, papír...

Nožičky a tykadla z papírového provázku jsme jim přilepili tavnou pistolí.

Děti stříhaly, trhaly, lepily a hlavně se svými hmyzáčky chlubily.

 Nechaly je prolézt a proletět po dílně a nakonec přistát na louce.

 A takhle to vypadalo. 

Na rozkvetlé louce

Po létech zase občas vedu nějakou tu výtvarku pro rodiče s dětmi a letos na jaře jsme si vyzkoušeli míchat barvy a natisknout si na čtvrtku rozkvetlou louku.

Vyrobila jsem pro děti razítka z různých věcí, které jsem doma našla - na razítkovací plochu jsem tavnou pistolí přilepila malé chlupaté bambulky, na další zase chlupatý drátek, stočený do spirály, další razítko jsem potáhla bublinkovou fólií, síťkou od citronů, přes jedno jsem přetáhla pár gumiček. Každá stopa byla jiná a děti bavilo už jen zkoumat samotná razítka a experimentovat s jejich stopami.

tiskat se dá i korkovou zátkou od vína nebo bambulkou, chycenou v kolíčku

 Snažila jsem se vštípit dětem, jak se míchají barvy mezi sebou, takže jim dávám vždy jen žlutou, červenou a modrou a nechávám je míchat, zkoušet odstíny, přidávat jednu nebo druhou ingredienci a přijít si na to, z čeho si udělají zelenou, fialovou a oranžovou. Takže samotná čtvrtka s kvetoucí loukou už je vlastně druhotná, samotný proces míchání barev a zkoušení stopy je důležitější.

Když se děti dost vyřádily při míchání a kombinování, na čtvrtku A3 si vyzkoušely nejrůzně barevné a tvarové kombinace a teprve tehdy přišel čas na maminky. Ty nabízely dětem plochu, kam by se ještě hodila další kytička, jaká barva louce chybí...

Aby na louce nebyly jen květiny, nakonec jsme využili staré víko od krabice a kovovou kuličku. Obrázek jsme položili do krabice a kuličku, omočenou v zelené barvě, jsme v krabici pěkně pohonili sem a tam. Tak nám vznikly travní stvoly. Nechtěl je ale každý, někdo na své louce plevel netrpí a někdo i na louce vyznává přísnou geometrii.

Nakonec jsme natáhli na zeď provázek a naše louky jsme rozvěsili na výstavu. Když už je venku tak sucho a tráva je žlutá, alespoň tady na obrázcích máme spoustu zeleně.

fotku výstavy bohužel nemám, tak alespoň jeden vzorek květinové louky