Které dítě někdy nesnilo o tom, že má kamaráda podle svých představ jen a jen pro sebe. Že tu bude někdo, kdo ho vždycky vyslechne (ano, měli by to být rodiče, vím, ale kdo z nás má pokaždé dost času???), kdo si s ním bude hrát, kdo mu pomůže uklidit pokoj?
Tenhle projekt jsem nazvala MŮJ ROBOT a do přípravy jsem zapojila i tatínky a dědečky. Děti si z půd a garáží přinesly spoustu různých diod, lamp, elektronek a jiných hejblátek, jejichž jména ani neznám. Na keramický základ, částečně naglazovaný, potom po výpalu tyto součástky přilepovaly a robota si sestavily na podkladovou sololitovou desku. Když byl pomocník hotový, daly mu jméno a vymyslely i návod k použití.
Žádné komentáře:
Okomentovat