Vlastně ani nevím, jak k tomu došlo. Z rukou mi před pár lety začali vycházet samí andělé.
No, oni to vlastně ani nejsou andělé, spíš andělky - všechno jsou to ženy. A tyhle andělky se mi začaly kupit a s žádnou z nich jsem se nedokázala rozloučit. Postupně obsazovaly police v knihovně. A stůl v práci. A zeď nad stolem. Časem jsem se dostala do fáze, kdy některé z nich dokážu darovat - když je vyrábím přímo pro někoho konkrétního.
 |
| Tak tohle je znovuzrození ženy - bydlí u nás v klubu Klička. |
 |
| Ten v tmavomodrém plášti je "...v zajetí noci" |
 |
| a tenhle "obtěžkán novým životem". |
 |
| Tohohle jsem prodala, ale přišel opravdu na své místo a udělal tam svou práci moc dobře. |
 |
Tohle je dáreček - ještě nebyl darován,
tak nenapíšu pro koho. |
 |
Tenhle je můj první skleněný,
jsem na něj hrdá. |
 |
| Tihle bydlí v knihovně. |
A potom mi začali chodit andělé i od kamarádek a malovaly mi je moje
holky a teď je věším na zeď a od stropu tak, aby na ně nedosáhly moje
kočky.
Mám našlápnuto na andělskou sbírku.
 |
| Tak tyhlety andílky mám stejně nejradši. Hlavně když spí a jsou hodné. |
Žádné komentáře:
Okomentovat